Špindl - klid před zimní sezónou
Tak jsem nakonec zase zpátky na horách. Prvních pár dní bylo počasí nevlídné a zdálo se, že zima už pomalu přichází ke slovu. Pak se ale nečekaně vylouplo sluníčko, a nejenže znova popohnalo rtuť teploměrů dost vysoko, navíc vydrželo svítit a hřát celodenně (tuším od čtvrtka 13.10. minimálně do dneška 17.10.).
V pátek 14.10. jsme využili lanovky na Pláně a i s pejsinkami se vydali na výlet. U lanovky se nás sešlo pouhopouhých 5 zájemců, ostatně o dva dny později pak lanovce skončila sezóna, a na Pláně se tak budeme moci vyvézt zas až na jaře. Pejsinky byly sice malinko strnulé, ale protože už se s námi v létě vezly na Medvědín, docela slušně jízdu přestály.
Pláně - výstup z lanovky
Odcházíme od lanovky a díváme se na panorama Krkonoš - vlevo před námi Medvědín.
Pohled na rozcestník. Tak kudy? Jasně, směr Špindl-Hromovka.
Houba nebo dekorace? ;-)
Tak schválně...Co nás to všechny tak upoutalo?
Aha! Pracující koníček! V dálce dole je vidět auto s přívěsem na koně. V něm stál ještě jeden, značně netrpělivý koník. Podupával a kopal, občas nespokojeně zaržál, na což mu ten druhý hned odpovídal:-). Koňská komunikace...
O kousek dál zkoumáme mapu, zatímco pejsinky s neutuchajícím nadšením hodnotí terén... (foto níže)
Tak trochu přidáme do kroku, pod Hromovku to máme ještě 5km. Sluníčko pomalu zapadá a je to hned znát.
A jsme na Hromovce! Přecházíme sjezdovku v její dolní části a hodláme při jejím kraji sejít dolů. Jenže nás tu čeká neplánované zdržení. Psí holky - na rozdíl od nás - stále oplývají spoustou energie, běží na volno, dovádějí spolu. Vtom se kolem nás mihne ještě cosi dalšího čtyřnohého. Do psů jako když střelí, vybuchnou ohromujícím štěkotem a mizí kdesi v dáli za nebohým zajícem. Jejich přesun na samý vrchol Hromovky byl bleskový. Takhle rychle lyžaři nesjedou ani dolů, jako holky vyletěly nahoru. Ztratily se z dohledu, na volání ani pískání žádná reakce. Už už se mě zmocňuje obava, že jsme právě přišli o oba psy, když vtom se nahoře vynoří z lesa první světlá kulička, za ní kulička o něco tmavší, a obě se s rozesmátými šťastnými tlamičkami řítí k nám. No sláva!
Troška únavy na nás dolehla ještě i následující den :-). Majda ve společnosti notebooku, Dáša spokojeně vedle kočičky...
