Na samotě u lesa...:-)
Docela dobře jsem se tu aklimatizovala. Zima mi pomalu přestává vadit, kocourek Bubi si na mě zvykl a dokonce ráno vyhledává výhradně mě, abych ho po jeho nočních toulkách pustila dovnitř a nakrmila. Vrcholem jeho náklonnosti ke mně pak je Bubiho přítomnost v mém pokoji, kde se denně rozvalí na ustlanou postel a sladce chrní. Občas ho s panem domácím pozorujeme oknem, jak soustředěně vyčkává u myších děr a následně se značnou rychlostí vymrští za svou kořistí. Lov myšek je určitě chvályhodná kocouří činnost, ale Bubi s železnou pravidelností nechává tu menší, tu větší pozůstatky myších mrtvolek na terase, za což ho já osobně vůbec nechválím...
Bubi chrupe na mé posteli...Pod vlněnou dekou se ukrývá spousta dalších pokrývek :-).
Ve volném čase se nejraději toulám po okolí. Zjištění, že naši nejbližší sousedi jsou od nás skoro 2 km daleko, mě moc nerozjařilo, ale až na noci, kdy se přece jen trošičku bojím, mi samota nevadí. Okolí je kouzelné, zima zatím stále poměrně mírná, některé dny připomínají spíš časné jaro či podzim. Kousek lesa na kopci nad námi patří panu domácímu, který mi ochotně vysvětlil, že kopec se jmenuje Buchberg. Na Buchberg chodím často a občas potkávám nádherné srnky, veverky, zajíce... Na vrchol Buchbergu (636 m), označený dřevěným křížem (Gipfelkreuz), se dá dostat příjemnou procházkou z několika přístupových míst.
Detail kříže - Vor Blitz und Gewitter verschone uns, o Herr (Před blesky a bouřemi ochraňuj nás, Pane)
Na fotce v Perexu je jedna z lesních cest na Buchberg, zřejmě nejpozvolnější. Abyste se na ni dostali, musíte nejdřív minout jistou místní zvláštnost - umrlčí prkna (Tottenbretter). V Čechách tento svérázný zvyk neznáme, maximálně bychom se s ním setkali v některých šumavských vískách, např.u Hartmanic. Ve většině německých horských vesnic se však dodržoval. Nebožtíci byli pokládáni na prkna, na nichž setrvali do pohřbu. Umrlčí prkno pak posloužilo nejčastěji jako pomníček zemřelému. Nejprostší ozdobou takového prkna bývaly tři vyryté křížky. Pozůstalí se ale často hned po pohřbu obrátili na truhláře, aby prkno ozdobil, a to verši, modlitbami, jmény, daty úmrtí. Potom se prkna umisťovala ke kapličkám a křížům podél cest, někdy se stavěla na kraj lesa.
Umrlčí prkna poblíž lesní cesty na Buchberg
