Do Neukirchenu jako domů :-)
A je tu první prosinec. Zdárně jsem dorazila do Neukirchenu a začínám se zabydlovat. Dům je patrový, dole se z chodby vchází po jedné straně do mého pokoje, na straně druhé pak do ložnice a pracovny. Samozřejmě nechybí příslušenství. Z prostředku chodby se po dřevěném schodišti stoupá do poschodí, kterému vévodí obývací pokoj s velkým francouzským oknem. Obývák sousedí na každé straně s jednou místností, a to s kuchyní, a s velmi útulným pokojem s krbem. Ani v patře nechybí koupelna, dole je sprchový kout, tady vana. Téměř celý dům se nahoře dá zvenčí obejít po terase.
Všechno působí velice příjemně, jen všudypřítomná zima kazí dobrý dojem. V obýváku je sice příjemné teplo (tam dlí pan domácí), zbytek domu však byl do mého příjezdu téměř nevytápěný. V mém pokoji už topení hřeje, ale musela bych asi sedět přímo na radiátoru, abych se zahřála i já sama. Kuchyně je se svými žhavými dvanácti stupni Celsia vážně libůstka, zvlášť pro panelákového zhýčkance, jakým bezesporu jsem. Ložnice ani pracovna se nadále nepoužívají, takže tamní ledové radiátory mi mohou být fuk.
Večer už je teplota v mém pokoj přijatelná, jsem-li ovšem nabalená do pořádných zimních svetrů a zateplených kalhot. V cuku letu se převlékám do pyžama a těším se do postele. Běda! Zasunula jsem se do ledových přikrývek a roztřásla se zimou přímo neskutečnou. Snažím se se schoulit do malinkého klubíčka a vytvořit si aspoň drobet tepla - marně. Už jsem pod peřinou celá i s hlavou, funím do toho iglú, ale roztát nemohu. Takže co? S odporem a klením vylézám z postele a ze skříně vytahuji rezervní přikrývku, vlněnou deku, čistý zimní svetr. Vlněné ponožky už mám na sobě dávno,chvíli ještě uvažuji o rukavicích ;-). Pod všemi těmi nánosy oblečení a peřin se mi konečně daří rozmrznout a usnout.
Ráno bych spala a spala, do takhle tvrdého spánku jsem už dávno neupadla. V pelíšku mám konečně báječně teplo, takže při představě ledové kuchyně bych z něj nejraději vůbec nevylezla.